Your research : 2 Results for յառաջագահ

Նախագահ

adj. s.

"cf. Յառաջագահ;
— արքեպիսկոպոս, primate;
— նստել, բազմել, լինել, to preside, to be the president, to hold the first place;
—ք, cf. Նախաթոռք."


Յառաջագահ

adj. s.

placed in the chief seat, seated in the highest place;
president;
—ք, precedence, primacy, the first, highest or most honourable place.

NBHL (4)

Պօղոս զօրաց յազգի յառաջագահ. (Ճ. ՟Ա.։)

Պարտ է ճշմարտութեան յառաջագահ լինել քան զստուերն (կամ ստուերին). (Կամրջ.։ Տօնակ.։)

Վասն տալոյ սմա տեղի ի հայրական խնամոցն յառաջագահ դասուն. (Մաշտ.։)

Սիրեն զյառաջագահս յընթրիս. (Մտթ. ՟Ի՟Գ. 6։)


Definitions containing the research յառաջագահ : 12 Results

Բարձակռիւ

s.

competitor.

NBHL (1)

ԲԱՐՁԱԿՌԻՒ ԼԻՆԻԼ. Կռուիլ վասն յառաջագահութեան՝ յընթրիս, եւ յայլ աշտիճանս պատուոյ.


Բարձընտիր

adj.

that seeks the first place, fixed in an honourable place;
— լինել, to seek the first place.

NBHL (1)

ԲԱՐՁԸՆՏԻՐ ԼԻՆԵԼ. Ընտրութիւն առնել բարձի եւ բարձի ի բազմականի. ցանկալ առաջին տեղւոյ. յն. ընտրել զյառաջագահութիւնս.


Բարձրագահ

s. adj.

seat, the chair, the highest place;
president, the most honourable;
high, elevated.


Առաջագահ

cf. Յառաջագահ.


Գահագլուխ

s.

first rank, head, first place;
president.

NBHL (1)

(առաւել յոքնակի). πρωτοκλισία primus in convivio locus Գահերիցութիւն. յառաջագահք. առաջին բարձ.


Գահերէց, րիցու, րիցունք

s.

president, principal;
primate;
dean.


Նախագահութիւն, ութեան

s.

presidency;
precedency, primacy, primateship.


Նախաթոռ

cf. Նախագահ;
—թոռք, first seat, highest place.

NBHL (1)

ՆԱԽԱԹՈՌՔ գ. πρωτοκαθεδρία prima sedes, primus in concessu locus. Առաջին աթոռ. յառաջագահք.


Մեծանձն, ձին

adj.

magnanimous, generous;
cf. Մեծահասակ.


Տրապիզիտ, աց

s.

money-changer;
table-companion, messmate.


Փայլակնահար

adj.

striking like a thunderbolt;
— առնել, to fulminate, to lighten.

NBHL (1)

Զյառաջագահ ախոյեանսն փայլակնահար արարեալ դիթաւալ կացուցին. (Արծր. ՟Գ. 15։)


Գահ, ուց, ից

s.

throne;
seat, chair;
dignity;
precipice, high and very steep place;
անկանել ի —է, —է ի ժ կործանիլ, հտիլ ի —ից, ի —իցն վիժել, to be precipitated, to be thrown or to fall from one precipice to another;
ի —ից մղել, to precipitate.

Etymologies (1)

• , ու հլ. (յետնաբար նաև ի հլ. սեռ. գահոյ Փարպ.) «բարձր նստարան, բեմ, 2. պատուի աթոռ (թագաւորի կամ իշխանի), 3. պատիւ, իշխանական աստիճան» Գ. մակ. ե. 8. Ագաթ. Բուզ. Եղիշ. Փարպ., որից գա-հագլուխ Մրկ. ժբ. 39. Ոսկ. մտթ., գահակ «գահ» Ուռհ. Ոսկիփ., գահերէց Ա. Եզր. ե. 63. Ոսկ. մտթ. Ագաթ., գահակալ Վրդն. ծն. Համամ. առկ. Գնձ., գահոյք «գահ, 2. տախտ, մահիճ, 3. պատգարակ, դեսպակ» ՍԳր. Եփր. մնաց., նախագահ Ոսկ. լհ. ա. 21, 27. Խղր., յառաջագահք Մտթ. իգ. 6, բարձրագահ Ա-գաթ. Ղուկ. ժա. 43. Եղիշ., գահոյանի «գա-հոյք» Պտմ. աղէքս., մեծագահ Խոսր.։ Նոր բառեր են՝ գահաժառանգ, գահընկէց, գահա-«ուրկ ևն.